O PRINCIPU OPTIMÁLNOSTIV této závěrečné kapitole si řekneme několik slovo tzv. principu optimálnosti dynamického programování,na kterém se zakládaly všechny konkrétní algoritmyi důkazy probrané v této knížce. Během naší diskusevysvětlíme rovněž, proč se používá termínu „dynamicképrogramování".Všimneme si první z našich aplikací dynamickéhoprogramování, která záležela v určení maxima funkcey = + • • • + gn(Xn) (19)na množiněilx J «i, <*lá a nezáp.ll ' •••' "> Xl+ ... +xn = a ) (20)Každé řešení maximalizačního problému (19), (20) májistou zajímavou vlastnost, jak ukazuje následujícívěta.Věta 23: Nechť (x<°>, . . ., a£°>) je řešení maximalizač-ního problému (19), (20) a nechť i, j jsou daná celáčísla, splňující vztahy 1 sS i ^ j si n. Potom pro(j — i + l)-tici [xf ..., a;!0)) nabývá funkceV = SÁV) + gi+i(*í+i) + • • • + gi(xf) (21)své maximální hodnoty na množiněj Xi, celá, nezáp. 1x i + ...+xi = a{i,j)) (22)
การแปล กรุณารอสักครู่..